Veselé příhody

Rádi se pobavíte veselými příhodami - tak čtěte ...

Stavba

Hodnocení uživatelů:  / 0

Co se dá naučit na stavbě:

Tento příběh je údajně skutečný a je o vztahu, který se vytvořil mezi skupinou zedníků a dítětem. Mladá rodinka s pětiletým děvčátkem se nastěhovala do domu vedle parcely, kde se stavěl nový dům.

Děvčátko se přirozeně začalo zajímat o vše, co se dělo v sousedství, a začalo si povídat se zedníky. Motala se mezi nimi, měli zlaté srdce a prakticky si ji adoptovali jako talisman. Povídali si s ní, když měli svačinu nebo oběd a občas jí dali drobné práce, aby jí poskytli pocit důležitosti.

Dokonce dali dítěti i pracovní rukavice a přilbu, což ji strašně těšilo.

Na konci prvního týdne jí dali obálku s nějakými drobnými jako plat.

Dítě vzalo výplatu pyšně domů a maminka navrhla, aby otevřeli na její Jméno účet v bance. Paní v bance byla velmi nadšená, když jí děvčátko vykládalo o svojí práci na stavbě a že za to má dokonce i výplatu.

Určitě jsi pracovala velmi těžce, když jsi tohle všechno vydělala", poznamenala s úsměvem.

"Ano, dělala jsem s Jožinem, Mirkem a Dušanem, budujem velikánský dům!" "Bože můj", pokračovala paní, "A budeš na stavbě dělat i příští týden?"  Dítě se zamyslelo a potom vážně prohlásilo:

"Myslím, že jo .... jestli ti čuráci ze stavebnin dovezou cihly..."

Chilli

Hodnocení uživatelů:  / 1

OCHUTNÁVKA CHILLI  (přeloženo z angličtiny)

Poznámky nezkušeného porotce jménem Frank z východního pobřeží:

Nedávno jsem byl poctěn pozváním k rozhodování na soutěži ve vaření chilli. Jeden z rozhodčích totiž onemocněl a já zrovna sháněl nějaký kšeft. Zbývající dva rozhodčí (rodilí Texasané) mě ujistili, že to chilli není tak ostré, jak se říká, a kromě toho mezi ochutnávkami se splachuje pivem, které dostanu v neomezeném množství zdarma. Takže jsem nabídku přijal...

Následují opisy bodovacích lístků:

MIKOVA PÁLIVÁ OBLUDA

SUDÍ 1: Moc rajčat. Příjemně rychlý nástup.

SUDÍ 2: Jemná, osvěžující chuť rajčat. Nijak výrazně ostré

FRANK: Kurvafix, to by slouplo barvu ze silnice!!

Plameny uhasilo až druhé pivo. Doufám, že tohle bylo nejhorší, co mě mohlo potkat. Ti Texasani jsou fakt cvoci!

ARTURŮV PLAMEŇÁK

SUDÍ 1: Krásná kouřová vůně, jemná příchuť vepřového. Slaboučký nahořklý ocásek.

SUDÍ 2: Skvělá chuť domácí grilovací omáčky, mohlo by být více pepře

FRANK: Fakt nevim, co bych měl kromě bolesti cejtit...

Musel jsem odhánět lidi, co mi chtěli poskytnout masáž srdce, aby 

radši běželi pro pivo. Když viděli můj obličej, narazili druhý sud.

FREDŮV "POŽÁR VE STÁJI"

SUDÍ 1: Perfektní požárnické chilli! Perfektně ostré, možná by to chtělo fazole.

SUDÍ 2: Chilli bez fazolí, mírná, příjemná chuť mořské soli, virtuózní práce 

s pepřem.

FRANK: Volejte chemiky, někdo sem vyklopil cisternu  jaderného odpadu!

Nosní sliznice mě pálí jako bych šňupal kyselinu sírovou. Všichni už znají postup: pivo mi podávají řetězem, abych neuhořel. Barmanka mě praštila do zad, abych se neudusil; páteř mám teď před sebou na stole. Ze všeho toho piva už jsem taky na sračky.

BUBBOVA ČERNÁ MAGIE

SUDÍ 1: Omáčka s černými fazolemi, prakticky žádné koření. Slabota.

SUDÍ 2: Černé fazole s mírně nakyslou příchutí. Dalo by se to možná použít jako omáčka k dušené rybě, ale chilli to rozhodně není.

FRANK: Cítil jsem, že mám něco na jazyku, ale žádnou chuť - je možné, aby chuťové buňky na jazyku úplně odumřely?

Sally, barmanka, stála připravená za mnou s tácem tupláků; tahle 150ti kilová machna začíná vypadat docela žhavě.

LINDIN OSTRAŇOVAČ RTĚNKY A RTŮ

SUDÍ 1: Silné, masité chilli. Čerstvě umletý cayenský pepř, velmi ostré, bleskový nástup. Velice působivé.

SUDÍ 2: Chilli se sekaným hovězím masem, představoval bych si trošku víc rajčat. Cayenský pepř je skvělý nápad.

FRANK: Zvoní mi v uších, pot ze mě lije a nemůžu zaostřit oči. Uprdnul jsem si 

a několik lidí za mnou museli odvézt na ARO. Soutěžící se urazila, když jsem utrousil, že mi ta její leptací pasta zřejmě způsobila trvalý poškození mozku. Sally mi musela zastavit krvácení z jazyka proudem piva z pípy přímo na jazyk. Asi mi upadnou rty a vypadají zuby. A nejvíc mě sere, že oba zdejší rozhodčí mají pořád kecy, abych přestal křičet. Nejradši bych ty vidláky nakopal do prdele.

VĚRČINA VEGETARIÁNSKÁ VARIACE

SUDÍ 1: Řídká, ale velmi chutná vegetariánská omáčička. Perfektně vyvážený poměr koření a pepře.

SUDÍ 2: Zatím nejlepší. Agresivní směs pepře, papriček, cibule a česneku.

 Špička.

FRANK: Moje střeva jsou v jednom ohni. Když jsem si uprdnul, posral jsem se, 

a mám strach, že se to prožere židlí. Nikdo už za mnou nepostává kromě Sally. Musí být ještě větší magor, než jsem si myslel. Necítím držku a prdel si budu muset rok utírat sněhem.

SUSANNINA STRAŠLIVÁ ŠÍLENOST

SUDÍ 1: Středně ostré chilli, příliš mnoho nakládaných papriček z konzervy.

SUDÍ 2: Chutná to jako by tam kuchařka tu pixlu pepře zvrhla na poslední chvíli. Musím vyjádřit své obavy o Franka; vypadá, jako by nebyl zcela ve své kůži a neustále sprostě kleje.

FRANK: Kdybych si v držce odpálil granát, vůbec bych to necítil. Na jedno oko nevidím, slyším jenom příšerně hlasitý hukot. Celé břicho jsem si upatlal, když jsem se lžící místo do pusy trefil do oka. Kalhoty mám plný sraček žhavých jak láva. Aspoň doktoři při pitvě pochopí, na co jsem chcípnul. Přestávám dýchat; strašlivě to pálí. Stejně všechen kyslík shoří, než mi dojde do plic... Když se budu potřebovat nadechnout, budu vzduch nasávat tou dírou, kterou se mi žaludek proleptal ven.

JIMOVO SVÁTEČNÍ CHILLI

SUDÍ 1: To nejlepší na konec! Perfektní kombinace chilli, bezpečná pro všechny včetně dětí, nijak přehnaně ostrá, přesto příjemně prokrví.

SUDÍ 2: Zlatý hřeb soutěže, perfektně vyvážená chuť. Ani ostrá, ani příliš jemná. Bohužel jsme o většinu přišli, když Frank omdlel a celý hrnec na sebe strhnul. Nevím, jestli to přežije, chudáček. Čím je to na tom severovýchodě krmí??? Jak by asi dopadl, kdyby někdo uvařil něco fakt ostrého?

FRANK: …!

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

 

Fazole

Hodnocení uživatelů:  / 1

Jednoho dne jsem potkala sladkého gentlemana a zamilovala se do něj.

Když stalo zřejmým, že se vezmeme, učinila jsem nejvyšší oběť a vzdala se svých oblíbených fazolí. O několik měsíců později, o mých narozeninách, se mi cestou domů z práce pokazilo auto.  Protože jsme žili na venkově, zavolala jsem manželovi, že přijdu domů pozdě, protože musím jít pěšky. Cestou jsem míjela malou restauraci a vůni pečených fazolí vycházející z jejich kuchyně jsem nedokázala odolat.  Abych se dostala domů, musela jsem ujít několik mil a tak jsem si řekla, že než přijdu domů všechny škodlivé následky těch fazolí vyprchají.

Vešla jsem do restaurace a než by řekl švec, spořádala jsem tři velké porce pečených fazolí.  Celou cestu domů jsem se pak snažila vypustit všechen plyn, který můj zažívací systém produkoval. Když jsem dorazila domů, manžel se zdál velmi nadšený, že mě vidí a s potěšením mi oznámil: „Miláčku, pro dnešní večeři pro tebe mám velké překvapení". Zavázal mi pak oči a zavedl mě k mé židli u stolu. Sedla jsem si a právě v okamžiku kdy chtěl rozvázat šátek na mých očích, zazvonil telefon. Musela jsem mu slíbit, že se šátku na očích nedotknu, dokud se nevrátí a pak šel zvednout telefon. Pečené fazole, které jsem zkonzumovala na mě stále ještě měly vliv a tlak se stával neúnosným. Můj muž byl ve druhé místnosti a já jsem využila příležitosti, přesunula váhu na jednu půlku a upšoukla si. Bylo to nejen hlasité, ale zapáchalo to jako vlečka hnoje, která přejela skunka před papírnou.

Vzala jsem ze svého klína ubrousek a mávala jím rázně ve vzduchu. Pak jsem přesunula váhu na druhou půlku a vypustila tři další salvy. Zápach byl horší než když se vaří zelí. Pečlivě jsem naslouchala vzdálené konverzaci ve druhé místnosti a pokračovala v uvolňování tlaku ve svém zažívacím systému po dalších několik minut. Požitek byl nepopsatelný.  Když slova na rozloučenou z vedlejší místnosti signalizovala konec mé svobody, ještě párkrát jsem zamávala ve vzduchu ubrouskem, vrátila jej na klín a složila na něj ruce. Cítila jsem se uvolněně a byla jsem se sebou velmi spokojená. Má tvář musela být alegorií na nevinnost, když se manžel vrátil a omlouval se, že telefonoval tak dlouho.

Zeptal se, jestli jsem se dívala pod šátkem a já jsem jej ujistila, že ne. V tom okamžiku sundal z mých očí šátek a dvanáct hostů jednohlasně proneslo:

 "Happy Birthday!"

 Omdlela jsem!!!!!!!!!!!!!!

Radar

Hodnocení uživatelů:  / 0

Co to bylo za záblesk?" zeptala se nervózním hlasem moje právoplatná manželka.

„Ty demente, to byl určitě radar! Radar!" Čímž ale její lamentování neskončilo.

„Panáček smrdí korunou, nemá ani na zimní gumy, ale na pokuty v eurech to určitě dá dohromady. Uvědom si, že nemáme už ani cent, na hranice dojedeme nejspíš na výpary. A ty si klidně jedeš, jak kdyby pro tebe žádný předpisy neplatily. Seš nezodpovědnej, až to bolí ! Bože, za co jsem se to provdala. Matka měla pravdu, když říkala, že s tebou se místo do ráje dostanu tak leda tak do prdele!"

„Co furt máš, lásko? Jedu padesát, svítím, nevím, co to bylo. Třeba jen někdo na ulici něco fotil ?" zkoušel jsem navrhnout. „A co by jako kdo na týhle ulici fotil?"

Kateřina se zavrtěla na sedačce spolujezdce, potáhla z cigarety a pokračovala:

„Našeho vomlácenýho Favouše? To si děláš prdel, ne? Říkám, že si jel víc jak padesát a radar nás vyfotil." stála si na svém.

„Kecy, prdy, beďary, jel jsem padesát, nejsem blbej, abych riskoval německou pokutu, ne?" snažil jsem se Katce oponovat. „Času máme dost, otočím to a projedeme tuhle ulici znova padesátkou, abys viděla, že nekecám." uzavřel jsem.

Trošku mě hryzalo svědomí, jel jsem opravdu padesátkou? Vraceli jsme se z Drážďan z předvánočních nákupů, oba dva utahaní z celodenního prolejzání krámů a obchoďáků, a tak bych se ani nedivil, kdybych po tý štrece neměl už takovej cit v noze. Nebo že by únava? Však uvidíme. Zabočil jsem do první vedlejší ulice, bravurně otočil favouše a vrátil jsem se zhruba dva kilometry, kde jsem opakoval týž manévr. Manželka vedle mě ostřížím zrakem sledovala ručičku tachometru, která se držela na čtyřicetipěti kilometrech v hodině. Snažil jsem se jet touto rychlostí pokud možno konstantně.

Ale bylo to marné, najednou to blesklo a přitom na ulici ani noha. To byla samozřejmě voda na manželčin mlýn. Hned spustila: „A je to tady, určitě jsme v nějaký čtyřicítkový zóně! Sereš na značky, čumíš, co kde lítá, a bude z toho akorát mastná pokuta! Proboha, za co mě trestáš?!"

Strašně jsem litoval, že neexistuje nějaký dálkový vypínání na ženský. To by byla paráda, jen by otevřela hubu, já bych zmáčknul čudlík, ona by zhasla a zapnul bych jí na chvilku až na hranicích, aby se mohla usmívat na celníky. Pak zas vypnout a zapnout až doma, aby mohla otevřít vrata na zahradu .....

Po pár vteřinách scifi představ jsem se zase vrátil nohama na zem. Vrhnul jsem na ní dost nevraživej pohled a navrhnul jsem, že zajedeme až na začátek Pirny a schválně, jestli tam bude nějaká čtyřicítka. „Jo!" vyštěkla na mě. „Máme prachů na rozdávání a budeme si vozit prdel po Německu sem a tam, aby se ukázalo, že mám pravdu. To zrovna...“. To mě ale dožralo tak, že jsem se otočil skoro na místě, s výrazem šílence v očích a ručičkou tachometru na čtyřicítce jsem dojel až za město, kde jsem se otočil, a vyrazil zpět. Jel jsem jak šnek třicítkou. Nikde samozřejmě žádná značka, která by upravovala rychlost. I Němčouři, kteří ve své vlasti opravdu dodržují povětšinou rychlost, mě problikávali a předjížděním mi dávali jasně najevo, že se seru jak hlemýžď. Bahnhoffstrasse. Tuhle ulici si asi budu nadosmrti pamatovat. Za nervózního blikání aut v koloně za mnou jsem jí pomalu projížděl. Blik! Zase ten blesk. Zase nás něco vyfotilo.To už bylo i na mou ženu Kateřinu dost, rezolutně se natočila zády ke mně a celou cestu až na hranice a posléze i domů do Děčína se koukala z okénka a nepromluvila ani slovo. Její mlčenlivost trvala ještě skoro týden. Čas od času jsme spolu sice prohodili pár frází nutných k přežití, ale bylo na ní vidět, že vina je zcela na mé straně. Pak se vše pomalu vrátilo téměř do normálu. Den před štědrým dnem jsem spěchal domů z práce vystresovanej tím, že ještě nemám pro manželku dárek pod stromeček. Mám jí rád a chtěl jsem jí koupit něco hezkého. Něco, co by jí mě stále připomínalo. Na příhodu z Německa jsem už dávno zapomněl a tak mi otevření poštovní schránky doma doslova vyrazilo dech. Nejsem většinou škodolibej, ale to, co bylo v dopise na úředním papíře s německou poštovní známkou a německou zpáteční adresou, mě rozesmálo jako nikdy před tím. Moje němčina stačila přesně na to, abych z dopisu vyčetl, že nám byla vyměřena třikrát pokuta ve výši dvacet euro. Při průjezdu Nádražní ulicí v Pirně totiž zdejší policejní radar třikrát zdokumentoval, že spolujezdec nebyl připoutanej bezpečnostním pásem !!!

Pak už stačilo jen vzít novou obálku, lejstro do ní vložit, zabalit do vánočního papíru, šoupnout to pod stromeček a jen čekat, až zazvoní Ježíšek a má milá Kateřina se posere ....

Přihlášení

Kdo je přihlášen

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat