Webvtip v novém

V letadle z Irska se octli vedle sebe mladá žena a kněz. 

Po nějaké chvíli se žena odvážila kněze oslovit: "Otče, mohu Vás poprosit o laskavost? 

"Ale jistě, dcero. Co pro Vás mohu udělat ?" 

"No víte, koupila jsem mamince k narozeninám drahý vysoušeč vlasů, prostě fén. 

Je ještě v krabici, nevybalený. Ale beznadějně přesahuje limit osvobozený od cla. 

Takže oni mi jej určitě seberou. Mohl byste ho pronést prohlídkou? Třeba pod svým šatem?" 

"Ach, dcero rád Vám pomohu. Ale varuji Vás - nebudu lhát!" 

"Ale s Vaší poctivou tváří otče, nikdo se Vás na nic ani nezeptá!" 

Ujednáno. 

Po přistání došli k pultu, kněz před ženou. A už zaznělo: 

"Otče, máte něco k proclení?" 

"Od temene své hlavy až po pás nic..." 

To je ale divná odpověď, řekl si celník - tak se zeptá znovu : 

"A co máte k proclení od pasu na podlahu?" 

"Nu, úžasný přístroj, určený k tomu, aby dělal radost ženám, zatím však nepoužitý!" 

"Kristepane! Běžte, otče ... Další!"

Pražák je úplně cizí člověk. Na první pohled vypadá, že je dokonce z jiné planety.

To je však jen zdání. Pražák je z Prahy, což je naprosto zvláštní stát uprostřed naší české země, kde kromě Pražáků žijí ještě politici.

V Praze je možné úplně všechno. Celý národ tam posílá peníze a Pražáci si je pak rozdělují mezi sebou.

Pražák nemá žádné jméno, které by stálo za zapamatování. Kdo si jméno udělá, přestává být Pražákem a stává se Karlem Gottem nebo Jardou z Prahy.

Pražáků je všude plno. Přemisťují se hlavně autem, v poslední době všichni jezdí na kolech v legračních trenýrkách s plínkami. Pořád spěchají a telefonují.

Čím se Pražák živí, není známo. Jisté je, že nic nedělá a ani dělat neumí.

Údajně snad i nepravidelně dochází do zaměstnání a má z toho prachů jako šlupek.

Za ženu má Pražák Pražandu, línou a marnivou ženskou, která Pražáka terorizuje. Pražanda sedí doma a čte časopisy, kde jí radí, jak zabít čas.

Pražák ji musí vozit za povyražením. Jinak otravuje, vymýšlí kraviny a ječí na děti. V létě se opaluje.

Pražanda musí mít bazén. Pěstuje fíkus a pelargonie. Nevaří ani nepeče.

Když něco přece jen zkusí, nežerou to ani slepice.

Své děti Pražáci drží doma u počítače. Přerostly jim přes hlavu, bojí se jim něco říct a nechávají je být. Nutí je jenom do angličtiny. S tou začínají už v jeslích.

Pražáci drží mezi sebou. Scházejí se u chat a vykládají si o tom, kam jeli, kam pojedou, jak se jim jelo, co tam snědli a na kolik je to přišlo. Jinak sedí na zahradě, pečou buřty, koukají na televizi, luští křížovky a sečou trávník.

Mimo sekání trávníku si Pražák sám vůbec nic neudělá. Normální člověk si proto u něj může přijít na pěkné peníze.

Při jednání ale musí být ve střehu; Pražák chytračí a zkouší různé fígle, jak nezaplatit.

Pražáci jsou celí posedlí zdravím a hygienou. Shánějí se po zdravém jídle, ale jedí prášky po kilech.

Milují ochranné pomůcky. Pořád se myjí a sprejují a uklízejí a luxují.

I na zahradě! Luxují i listí a pečlivě vypichují pampelišky z trávníku.

V zimě taky je potřeba vyjet na hory, né snad, že by nějak dramaticky miloval lyžování, stejně pobyt na horách většinou stráví ve stánku, s grogem v ruce.

Ale nebýt na horách, nebylo by se čím chlubit a tak na letních pneumatikách mnohdy riskují život svůj i ostatních na silnici.

Na zasněžených parkovištích vydrží čekat i hodiny, až někdo odjede, než aby si vozil lopatu a místo si vyházel sám.

Když je Pražákovi padesát, tak Pražandě uteče. Najde si mladší, ale zase úplně stejnou Pražandu.

Opuštěné paničky, Pražandy, loví všude, i na vsi. Spadeno mají hlavně na staré mládence s pěkným gruntem.

Když si nějakého vyhlídnou, nemá proti jejich čarování šanci.

Nacpou se mu do baráku, dotáhnou ho na úřad a on pak na ně musí dřít až do smrti.

Své mrtvé nechávají Pražáci spálit a pak si je vystavují doma v obýváku.

Pokud se jedná o tchýni, tak v garáži. Zato pietně pohřbívají své psy a kočky.