Veselé příhody
Rádi se pobavíte veselými příhodami - tak čtěte ...
Není nad šťastné manželství
| Zobrazeno: 1136
/ 0
1. Moje žena a já,
chodíme dvakrát týdně na večeři do nějaké dobré restaurace.
Nejdřív si dáme nějaký aperitiv a potom obvykle místní specialitu.
Přitom si užíváme příjemné společnosti. Ona chodí v úterý, já pátek.
2. Máme oddělené ložnice. Její je v Brně, moje je v Praze.
3. Beru svou ženu všude. Ona však vždycky najde cestu zpátky.
4. Když jsem se ženy zeptal, kam by chtěla jít na výročí naší svatby,
řekla, že někam kde dlouho nebyla. Tak jsem ji navrhl kuchyň.
5. Vždycky se držíme za ruce. Kdybych ji pustil, šla by nakupovat.
6. Má elektricky vyhřívanou postel, elektrický mixér,
elektrický opékač topinek, elektrickou kulmu,
elektrickou troubu, elektrickou myčku nádobí.
Jednou povídá:
„Všude spousta elektrických vymožeností
a já si přitom nemám kde sednout.“
Tak jsem ji navrhl, že jí koupím elektrické křeslo.
7. Žena řekla, že ji zlobí auto. Prý má vodu v karburátoru.
Vzal jsem tašku s nářadím a zeptal se, kde je auto.
Odpověděla, že v rybníce.
8. Nechala si dát v salonu krásy pleťovou masku z piešťanského bahna.
Dva dny vypadala skvěle. Pak bahno opadalo.
9. Ráno běžela za popelářem a volala:
„Stihla bych ještě odvoz ?“
Popelář se vyklonil z okénka a řekl:
„Ale jo, naskočte si !“
10. Podle statistik je manželství jednoznačně hlavní příčinou rozvodu.
11. Nemluvil jsem se svou ženou dva měsíce.
Nechtěl jsem ji přerušovat.
12. Poslední hádku jsem zavinil já.
Když se mě žena zeptala, co je v televizi,
odpověděl jsem, že tištěné spoje, obrazovka a prach.
Rozsudek
| Zobrazeno: 1335
/ 0
Soudce: „To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám
vysvětlit motiv svého činu.“
Obžalovaný muž: „Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít.“
Soudce: „Vždyť to, co nám teď říkáte, váš čin ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící už
napřed odsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení.“
Nato se obžalovaný muž rozhovořil:
„Bydlíme ve 13. poschodí jednoho vysokého domu. V prvním poschodí žije rodina hotelového
portýra, která má dvě děti, které ale zůstaly od přírody neobyčejně malé, 12 letý měří 80 cm a
19 letý pouze 90 cm.
Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká: „V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty
jejich děti jsou praví pyrenejové.“
Já říkám: „Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové.“
„Ne,“ říká moje žena „pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy.“
Já říkám: „To je pigment.“
„Ne,“ říká moje žena „pigment je to, na co psali staří Římané.“
Já říkám: „To je pergamen!“
„Ne,“ říká moje žena „pergamen je, když básník začne něco psát, a pak to nedokončí...“
„Pane soudce, musíte ocenit, že jsem se ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do
křesla a začal číst noviny.
Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec... Tedy - moje
žena.“
„Miláčku, koukni se, co zde stojí.“
Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká: „Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15.“
Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil: „Ale miláčku, to je francouzská kniha a
francouzský text. Tady stojí: „La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV.“
To znamená: „Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV.“
„Ne,“ říká moje žena „to musíš překládat doslovně: La Marquise = slunečník, Pompadour =
kabelka, la Maitresse = učitelka, Louis XV = pasák 15.
Já to musím vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny
vynikajícího legionáře.“
Já říkám: „Ty myslíš lektora.“
„Ne,“ říká moje žena „lektor byl antický řecký hrdina.“
Já říkám: „To byl Hektor a ten byl z Tróje.“
„Ne,“ říká moje žena „Hektor je plošná míra.“
Já říkám: „To je hektar!“
„Ne,“ říká moje žena: „Hektar je nápoj bohů.“
Já říkám: „To je nektar.“
„Ne,“ říká moje žena „Nektar je řeka v jižním Německu.“
Já říkám: „To je Neckar.“
Moje žena: „Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno
zpívali jako duo.“
Já říkám: „Tomu se říká duet.“
„Ne,“ říká moje žena „duet je, když mají dva muži souboj se šavlí.“
Já říkám: „To je duel.“
„Ne,“ říká moje žena „duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak...“
A dál, pane soudce - dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil.“
Nastala chvíle mlčení, po níž soudce vstal a vyřkl ortel:
„Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora.“
Kukačky
| Zobrazeno: 1637
/ 0
Včera jsem se svými kamarádkami vyrazila na večírek. Manželovi jsem řekla, že se vrátím o půlnoci.
"Slibuji ti, miláčku, že se nevrátím ani o minutu později!" prohlásila jsem a vyrazila. Ale večírek byl fantastický. Drinky, tanečky,znovu drinky a znovu tanečky, ještě víc drinků... bylo to tak skvělé, že jsem zapomněla na čas !!!
Když jsem se vrátila domů, byly tři hodiny v noci. Vcházím do bytu, jako myška otvírám dveře a vtom slyším tu zatracenou kukačku v hodinách, jak kuká třikrát! Když jsem si uvědomila, že manžel se při tom kukání může probudit, zakukala jsem sama ještě devětkrát... Byla jsem na sebe velice pyšná a spokojená, že i když jsem ožralá jak dělo, dostala jsem takový dobrý nápad - podařilo se mi vyhnout nepříjemnosti s manželem...!!!
Rychle jsem si lehla a usínala s myšlenkou na to, jak jsem inteligentní.
Ráno, během snídaně se manžel zeptal, kdy jsem se vrátila z večírku. A tak říkám, že přesně o půlnoci, jak jsem slíbila.
Nic neříkal a ani nevypadal, že by měl nějaké podezření.
"To je skvělé, jsem zachráněná..!" pomyslela jsem si a otřela pot z čela.
Manžel se na mě po chvíli vážně podíval a povídá: "Víš, musíme vyměnit ty naše kukačkové hodiny." Zbledla jsem strachy a ptám se pokorně: A proč, miláčku? A on na to:
"Víš, dneska v noci kukačka zakukala třikrát, potom - nevím, jak to udělala - vykřikla Ó bože!, znovu zakukala čtyřikrát, vyzvracela se v předsíni, zakukala ještě třikrát a upadla smíchem na podlahu. Kuknula ještě jednou, a převrá1tila stolek v obýváku. Potom se svalila vedle mě, a zakukala naposledy. Pak začala chrápat!
Slušná pomsta
| Zobrazeno: 1258
/ 0
První den si sbalila všechny osobní věci do krabic a kufru.
Příští den si zavolala stěhováky, aby ji věci odvezli.
Třetí den si naposledy sedla ke stolu v krásné jídelně, zapálila si svíčku, pustila si klidnou hudbu a pochutnala si na kupě krevetek, kaviáru a lahvičce vína. Po večeři naposledy navštívila každý pokoj v domě a do každé tyče na záclonu vložila napůl snědenou krevetu namočenou v kaviáru. Pak uklidila kuchyň a odešla.
Krátce nato přišel manžel se svou novou přítelkyní a byli velmi šťastní.
Po několika dnech začal dům pomalu,ale nepříjemně páchnout. Vyvětrali, vyčistili koberce, prohlédli otvory jestli tam není mrtvá myš. Nakonec vyměnili koberce, vymalovali, všude rozložili vonné věcičky. Nic nepomohlo, přátelé je přestali navštěvovat, služebná odešla, opraváři odmítli přijít do domu... Nezbývalo, než dům prodat.
Po měsíci o dům stále nikdo neměl zájem a odmítla s nimi pracovat i realitní kancelář. Konečně si museli vzít vysokou půjčku a koupit jiný dům.
Bývalá manželka zatelefonovala a ptala se, jak se daří. Soucitně vyslechla ságu o smradlavém domu. Taky podotkla, že se jí po tom domě velmi stýská, a byla by ochotna snížit částku, na kterou má podle rozvodového řízení nárok, výměnou za ten dům.
Manžel si uvědomil, že jeho bývalá žena neví, jak moc ten dům smrdí. Vycítil příležitost a svolil prodat jí ho za desetinu toho, jakou měl dům hodnotu, za podmínky, že podepíše veškeré papíry hned ten den. Žena souhlasila, během hodiny manžela navštívil právník s podepsanými papíry.
Po týdnu bývalý manžel se svou novou přítelkyní s úsměvem na tváři sledují stěhováky, jak jim balí zařízení............včetně těch záclonových tyčí.